Sochař a pedagog Bohumil Dobiáš ml. se narodil v Nemanicích u Českých Budějovic do rodiny sochaře a pedagoga Bohumila Dobiáše st., který zanedlouho začal působit na keramické škole v Bechyni. Tato okolnost byla pro jeho životní cestu určující. Nejdří­ve získal řemeslné a odborné zkušenosti v hrnčířské dílně bratří Štěpánků v Hrdějovicích a v bechyňské tovární výrobně keramiky Keras. Těsně po druhé světové válce v letech 1945–1948 vystudo­val místní keramickou školu a pokračoval na pražskou Vysokou školu uměleckopůmyslovou do ateliéru keramiky ke spolužáku otce prof. Otto Eckertovi. Ročníkovými spolužáky mimo jiných byli Dagmar Hendrychová (ateliér užitného sochařství Jaroslava Horejce a Bedřicha Stefana), Rudolf Jurnikl (ateliér modelování, glyptika a užitné sochařství Karla Štipla), ateliérovým spolužákem byl Vítězslav Eibl a budoucí kolega z keramické školy Jaroslav Podmol (ateliér užitné grafiky Jana Kavana).
    Po absolutoriu se deset let věnoval navrhování figurativních plastik v Keramických závodech, n.p. v Bechyni. Od roku 1959 vy­učoval kreslení a modelování na místní keramické škole. Jejím ředitelem se stal v roce 1968 a působil zde až do roku 1986, kdy začal po smrti prof. Otty Eckerta vést ateliér keramiky na VŠUP Praha (1986–1990).
    Mimo svou rozsáhlou výtvarnou tvorbu a pedagogickou činnost umožnil díky svým organizačním schopnostem vytvořit dostatečné organizační a technologické zázemí v budově školy pro vznik a fungování Mezinárodních sympozií keramiky Bechyně. Více než dvě desetiletí, prakticky do své smrti, zajišťoval tuto akci po organizační stránce v místě konání. Patří mezi zakladatele tohoto nejdéle kontinuálně fungujícího keramického sympozia na evropském kontinentě vedle Lubora Těhníka, Václava Šeráka a Pravoslava Rady. Aktivně se účastnil prvních pěti ročníků sympozia (1966–1970). Charakteristickým rysem tohoto období tvorby, stejně jako u jeho otce, bylo použití keramických hmot, okrajově porcelánu, a zpracování často základního tvaru točením a následným modelováním. Převažovala přírodní barevnost ma­teriálu, jak je zřetelné v ukázkách plastik vzniklých na sympoziích.
    Hlavním tématem tvorby bylo spojení současné architektury a ke­ramiky. Jeho realizace: plastiky, dekorativní stěny a fontány jsou umístěny v několika jihočeských městech. Pravidelně vystavoval na významných výstavách československé keramiky. Mnohokrát byly jeho práce prezentovány v zahraničí, včetně bruselského Expo 58´. Obdržel Zlatou medaili na Mezinárodní keramické výstavě AIC v Praze v roce 1962. V letech 1966–1976 získal medaile v polských Sopotech, francouzském Vallauris a italské Faenze. Jeho výstava by­la první autorskou výstavou v nově založeném muzeu v Bechyni. Uspořádala ji kurátorka Dagmar Tučná z Uměleckoprůmyslového musea v Praze v létě roku 1974.
    Od roku 1970 byl členem Mezinárodní keramické akademie AIC v Ženevě. Patří k nejvýraznějším osobnostem české keramiky. Jeho umělecká tvorba a pedagogické působení ovlivnilo nejen dnešní střední generaci umělců prošlých keramickou školu v Bechyni.

Text pro expozici MMK Bechyně, 2014, Dita Hálová