Významný pedagog a keramik Bohumil Dobiáš st. byl jedním z průkopníků české moderní keramiky s přímou vazbou na bechyňskou keramickou školu. Narodil se 21. listopadu v Úročnici na Benešovsku. Řemeslnou praxi získal v dílnách a továrnách v Bechyni, Svijanech, Kostelci nad Černými Lesy, Hrdějovicích, Kleci, Poštorné a Státním archeologickém ústavu. Studoval v letech 1926–1933 Uměleckoprůmyslovu školu v Praze (dnes Vysoká ško­la uměleckoprůmyslová v Praze) v ateliéru Josefa Drahoňovského. Jak již zmiňoval ve svém textu zdejší dlouholetý kurátor Milouš Rů­žička, v katalogu k autorově výstavě ve zdejším muzeu v roce 1984 se zmiňuje o přímé inspiraci Drahoňovského tvorbou v počátcích umělecké tvorby. Jakožto výjimečná osobnost českého výtvarného umění 1. poloviny 20. století měl značný osobní vliv na řadu oborů, především pak na české sklářství. Náhoda nebo inspirativní prostředí spolužáků z ročníku ovlivnilo českou keramiku v osobnosti Otto Eckerta (ateliér modelování, glyptika a užitné sochařství Karla Štipla) či sochařství ve Vincenci Vinglerovi (ateliér keramiky Heleny Johnové). Než v roce 1935 definitivně přišel do Bechyně, působil jako konzervátor a restaurátor Národního muzea v Praze.
    Formování jeho výtvarného názoru v ateliéru modelování, který kladl důraz na dekorativní pojetí modelovaného tvaru, se rozhodl uplatnit poněkud odlišněji od svých spolužáků – v keramice. Lidový ornament a později náměty spojené s životem v Jihočeském kraji propojili jeho cit pro tvar a dekor v českém prostředí v inovativní přístup. Rovněž svým pedagogickým působením na zdejší škole a svou tvorbou i osobním příkladem položil základ přeměny vní­mání keramiky od užitné funkce k unikátním autorským plastikám. Vyučoval modelování a kreslení na keramické škole až do své smrti (zemřel 11. dubna 1964 v Táboře). I nyní lze v české keramice pozorovat vliv „Dobiášovy školy“. Založil v Bechyni i rodinnou tradici keramiků. Nejvýznamnějším umělcem a pedagogem byl jeho syn Bohumil Dobiáš ml.
    Svůj výtvarný talent věnoval generacím žáků a vždy na něj by­lo vzpomínáno jako na člověka vstřícného, tolerantního a přitom nesmírně výtvarně schopného, řemeslně zručného. Věnoval se také publikační činnosti (časopis Panorama, knihy Jak vzniká so­cha, Život a práce Václava Mařana atd.)
Na souboru autorských váz ze sbírek Mezinárodního muzea ke­ramiky a z depozitáře Střední uměleckoprůmyslové školy Bechyně lze nalézt esenci vlivu Bohumila Dobiáše st. na místní tradici a českou keramiku. Inovoval tvar vázy do tzv. vázy dobiášovského typu, charakteristického pro Bechyni: točeného tvaru s vysoce posazeným „břichem“, nízkým hrdlem a široce otevřeným horním okrajem. Povrch je pestře glazovaný krystalickými glazurami nebo plastický a glazovaný. Monumentální tvary s malovanými motivy inspirovanými místním životem se objevují na váze s Rybáři. Na žluté váze s nápisem je patrna inspirace tvorbou Pabla Picassa.
    Známou částí tvorby jsou pestře glazované reliéfy, především na téma lidových písní a říkadel, které společně se žáky vytvářel ve válečných letech a jejichž obliba přetrvávala mnohem déle. Další čá­stí tvorby je navrhování sériově vyráběných porceláno­vých jídelních a nápojových servisů pro průmysl. Navrhl takřka sutnarovské tvary. K vidění jsou v expozici v patře muzea. Navázal spolupráci s Krásnou Jizbou Družstevní práce, výtvarným oddělením Práce i Svazem československého díla především v drobné dekorativní plastice.
    Jeho tvorba byla prezentována především v jižních Čechách. Za­­řazen byl do většiny zásadních výstav české keramiky druhé po­loviny 20. století, také do výstav spojených s výtvarným uměním
30. let: Český funkcionalismus 1920–1940 (MG Brno, UPM Praha v roce 1978). Rovněž se účastnil zahraničních výstav např. v roce 1969 ve vídeňském MAK (Österreichische museum für angewan­dete Kunst, 50 Jahre der Tschechien angewandete Kunst und industrial design).