Vystudoval keramickou školu těsně po druhé světové válce (1948) a pokračoval v ateliéru keramiky otcova spolužáka prof. Otto Eckerta na pražské VŠUP. Po absolutoriu se deset let věnoval navrhovaní figurativních plastik v Keramických závodech, n.p. v Bechyni. Od roku1959 vyučoval kresleni a modelovaní na místní keramické škole a v roce 1968 se stal jejím ředitelem. Pak čtyři roky vedl po prof. Otto Eckertovi atelier Keramiky a porcelánu na pražské VŠUP (1986–1990). Mimo svou rozsáhlou výtvarnou tvorbu a pedagogickou činnost zajistil v budově školy díky svým organizačním schopnostem dostatečně zázemí pro vznik a fungovaní Mezinárodních sympozii keramiky Bechyně. Vice než dvě desetiletí, prakticky do své smrti, zajišťoval tuto akci také po organizační stránce. Vedle Lubora Těhníka, Václava Šeráka a Pravoslava Rady patři mezi zakladatele tohoto nejdéle kontinuálně fungujícího keramického sympozia na evropském kontinentě. V prvních pěti letech (1966–1970) se sympozia účastnil i jako umělec. Charakteristickým rysem toho období tvorby, stejně jako u jeho otce, bylo použití keramických hmot, okrajově porcelánu. Tvar zpravidla nejprve vytočil na kruhu a následně modeloval. Preferoval přirodní barevnost materiálu, jak je zřetelné z ukázek plastik vzniklých právě na sympoziích. Od roku 1970 byl členem Academie internationale de la ceramique (AIC) v Ženevě. Patří k nejvýraznějším osobnostem české keramiky druhé poloviny 20. stoleti. Dobiašova umělecká tvorba a pedagogické působení ovlivnily smyšlení nejen dnešní střední generaci umělců prošlých keramickou školu v Bechyni.

Text použit se souhlasem autorky z katalogu výstavy: HÁLOVÁ, D., aj. Fenomén B. České Budějovice: MMK, SUPŠ, UPM, 2014. str. 29.