1949-2013

Není snadné psát o jednom z nejosobitějšich a nejoriginálnějších teoretiků a kurátorů volné keramické plastiky druhé poloviny 20. století v Čechách. V březnu minulého roku náhle opustil českou keramiku, svou životní lásku, své celoživotní působiště kurátora v Mezinarodnim muzeu keramiky i ideové působení na Mezinarodním sympoziu keramiky. Milouš Růžička a keramika zůstává pojmem.

Z rodné Přibrami (narozen 1949) odešel studovat na Střední průmyslovou školu keramickou do Bechyně. Absolvoval obor Výtvarne zpracovaní keramiky v roce 1967. Z vystavujících na Fenomenu B byli jeho spolužáky Milan Exner nebo Ivan Hodonský. Více než samotná tvorba jej zaujaly dějiny umění. Studia zakončil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1975 (RŮŽIČKA, Milouš. Předběžné poznámky k teoretickému dílu Emila Filly. Praha, 1975. 133 s.).

V této době se již zhmotnila dlouhodobá snaha o založení Mezinarodního muzea keramiky v Bechyni (MMK) pro schraňovaní, uložení a prezentaci výsledků Mezinarodních sympozií keramiky Bechyně (v te době také pod názvem Intersympozia Bechyně). Osmým ročníkem v roce 1973 prošla první stovka umělců a do sbírek MMK a Uměleckoprůmyslového musea v Praze (UPM) se zařadilo prvních 300 akvizic. Objekt zámeckeho pivovaru prošel náročnou a architektonicky kvalitní rekonstrukcí Architektonickým ateliérem 06 Státniho ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO) pod vedením ing. arch. M. Reicherta. Myšlenka o založení muzea byla společná zakladatelům sympozia Luboru Těhnikovi, Václavu Šerakovi a Pravoslavu Radovi, s Bohumilem Dobiašem ml., a dále teoretikům působícím v UPM, např. Dagmar Tučné, Janě Kybalové a také Jiřimu Šetlíkovi, řediteli Národni galerie v Praze, pod niž UPM administrativně spadalo. Muzeum vznikalo rovněž za podpory kulturních i politických složek. Velkými oporami myšlenky nového keramického muzea byli přímo v Bechyni nově jmenovaný ředitel školy Bohumil Dobiaš ml. (působil ve vedení školy 1968–1986) a druhý ředitel Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou pan Bořivoj Lauda (ve vedení 1970–1986).

Výše jmenované osobnosti a nespočet dalších nadšenců chápalo zasadní význam vzniku muzea pro tuto součast českého výtvarného umění i jeho mezinarodní kontext. V polovině sedmdesatých let se přešlo od idejí a muzeum už dostalo naprosto realné obrysy – v rekonstrukci památkového objektu na unikátní, moderní a architektonicky zajimavé výstavní prostory. Zde můžeme jasně poznat vliv poučených a muzejní problematiky znalých kolegů z UPM, u nichž se nezapře orientace v současném výtvarném umění. Patrné je rovněž působení ředitele AJG Laudy, samostatně výtvarně činného, s dodnes bohatými kulturními zájmy.

V této atmosféře se hledal mladý kurátor pro nové Mezinárodní muzeum keramiky v Bechyni. V archivu Uměleckoprůmyslového musea v Praze je uložen dopis, který názorně dokresluje spolupráci keramické školy, UPM a AJG a hledaní nového kurátora: Připominky k rámcovému áavrhu statutu Muzea keramiky v Bechyni (MKB) z 21. 4. 1975: „... ad ?? 4. Složení rady: ředitel AJG, samost. odb. pracovník MKB, zástupce UPM, zástupce SUPŠK, zástupce krajské památkove péče...

ad ?? 5.2.) Znalost světových jazyků je předpokladem kvalifikace, není třeba uvádět ve statutu... (vztahuje se k místu kurátora)

ad ?? 6.2.) MKB spolupracuje s UPM na realizaci mezinárodních keramických sympozií... Na ideovém a organizačním zajištění sympozií se podílí připravný výbor sympozia...

ad ?? 7. MKB je součástí rozpočtové organizace, t.j. AJG na Hluboke...“

Do přbližně takto definovaných podmínek nastoupil po studiich do nového muzea Milouš Růžiča.

Bechyně muzeum, sympozium, škola a především česká keramika. Za bezmála čyřicet let zorganizoval a kurátorsky vedl na desítky výstav českých sochařů a keramiků. Napsal bezpočet úvodních textů k výstavám, odborných článků. Jen v knihovně UPM nalezneme na 46 položek v katalozích, bez článků v odborném tisku. Také je autorem nebo spoluautorem většny sympoziálnich katalogů od nástupu do muzea až po 24. katalog sympozia z roku 2010. Nejznaměší publikací napsanou ve spolupráci s Tomášem Vlčem (absolventem z roku 1958) byla kniha Současná keramika (Odeon, 1979), v níž se představuje na příkladech 31 autorů tohoto období. V těchto konturách proběl odborný život Milouše Růžičky. Není český sochař keramik, vystavující v bechyňském muzeu, který by na Milouše Růžičku nevzpomínal. V posledním desetiletí se společně se současnými organizátory zabýval myšenkou vydání ucelené knihy o akvizicích a především o vzniku Mezinarodních sympozií keramiky v Bechyni. Pro dějiny česke keramiky zůstává nerealizování tohoto projektu velkým dluhem, který se bez Růžičových odborných zkušností i znalostí kontextu vzniku artefaktů bude jen těžko splácet. Rovněž souborné vydání textů především ze 70. až 90. let by bylo pro hodnocení, výzkum a další popularizaci volné keramické plastiky neocenitelné, především kvůli dlouhému časovému záběru sledovaní vývoje jednotlivých tvůců a také pro originální myšenkový přístup v teorii volné tvorby v tomto specialním oboru sochařství.

Snad by výstavu absolventů prací studentů a pedagogů keramické školy v Bechyni, probíhající nyní v Mezinarodním muzeu keramiky, akceptoval s nadhledem a porozuměním.

 Text použit se souhlasem autorky z katalogu výstavy: HÁLOVÁ, D., aj. Fenomén B. České Budějovice: MMK, SUPŠ, UPM, 2014. str.18 -19.